Přeskočit na obsah

Dušan Lajović

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Dušan Lajović
Dušan Lajović ve Wimbledonu 2017
Dušan Lajović ve Wimbledonu 2017
PřezdívkaDutzi
StátSrbskoSrbsko Srbsko
Datum narození30. června 1990 (34 let)
Místo narozeníBělehrad, SR Srbsko, Jugoslávie
BydlištěStara Pazova, Srbsko
Výška183 cm
Hmotnost79 kg
Profesionál od2007
Držení raketypravou rukou, bekhend jednoruč
Výdělek8 813 760 USD
Tenisová raketaWilson
Dvouhra
Poměr zápasů203–258
Tituly2 ATP, 7 challengerů, 5 Futures
Nejvyšší umístění23. místo (29. dubna 2019)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open4. kolo (2021)
French Open4. kolo (2014)
Wimbledon2. kolo (2014, 2017, 2021, 2022)
US Open3. kolo (2018)
Čtyřhra
Poměr zápasů45–88
Tituly2 ATP, 4 Futures
Nejvyšší umístění82. místo (21. září 2020)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open2. kolo (2017)
French Openčtvrtfinále (2019)
Wimbledon2. kolo (2018)
US Open2. kolo (2014, 2018)
Týmové soutěže
Davis Cupfinále (2013)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20240123a23. ledna 2024
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dušan Lajović (srbsky Душан Лајовић, Dušan Lajović; narozený 30. června 1990 Bělehrad) je srbský profesionální tenista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál dva singlové a dva deblové turnaje. Na challengerech ATPokruhu ITF získal dvanáct titulů ve dvouhře a čtyři ve čtyřhře.[1] Na grandslamu hrál osmifinále French Open 2014 a Australian Open 2021.

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v dubnu 2019 na 23. místě a ve čtyřhře pak v září 2020 na 82. místě. Trénuje ho José Perlas. Dříve tuto roli plnil Jan Velthuis.[2]

V srbském daviscupovém týmu debutoval v roce 2012 utkáním 1. kola Světové skupiny v Niši proti Švédsku, v němž za rozhodnutého stavu ve prospěch Srbů vyhrál poslední singl proti Filipu Prpicovi. Ve finále Davis Cupu 2013 poprvé plnil roli týmové dvojky, ale oba singly proti Berdychovi i Štěpánkovi prohrál. Titul tak připadl České republice v poměru 3:2 na zápasy. Do února 2024 v soutěži nastoupil k osmnácti mezistátním utkáním s bilancí 13–10 ve dvouhře a 0–1 ve čtyřhře.[3]

Tenisová kariéra

[editovat | editovat zdroj]

S tenisem začal v sedmi letech. V minulosti také trénoval v Barceloně při Katalánské tenisové federaci. Na juniorském kombinovaném žebříčku ITF byl nejvýše postaven v lednu 2008 na 132. místě.

Forhend na Monte-Carlo Masters 2022

K sezóně 2014 se pohyboval především na nižších tenisových okruzích – challengerech ATPokruhu ITF, na němž si první titul připsal v srpnu 2009. Ve finále v srbském Somboru tehdy porazil krajana Aleksandara Sloviće. Premiérový triumf na challengeru přišel o čtyři roky později, když v srpnu 2012 dokázal vyhrát uzbecký turnaj v Samarkandu. V boji o titul přehrál Uzbeka Farrukha Dustova. Druhý pak přidal v červnu 2013 v italské Caltanissettě, kde ve finálovém duelu zdolal nizozemského hráče Robina Haaseho. Třetí trofej si odvezl v listopadu 2013 ze Soulu, když do boje o titul nenastoupil Němec Julian Reister.

V rámci ATP World Tour se v sezóně 2011 z kvalifikace probojoval do hlavní soutěže moskevského Kremlin Cupu, kde v úvodním kole po třísetovém průběhu nestačil na americkou turnajovou pětku Alexe Bogomolova. Čtvrtfinále si jako kvalifikant zahrál na St. Petersburg Open. Po výhrách nad Francouzem Jérémym Chardym a Izraelcem Dudi Selou skončil opět na raketě Bogomolova, když dokázal získat pouze tři gamy. V roce 2012 navázal spolupráci s trenérem Borisem Bošnjakovićem a odehrál první utkání v Davisově poháru. V sezóně 2013 si hlavní soutěže turnajů ATP zahrál na chilském VTR Open, argentinském Copa Claro, acapulském Abierto Mexicano Telcel a ATP Vegeta Croatia Open Umag. Ve všech případech nepřešel první kolo.

První singlovou trofej na túře ATP vybojoval během červencového Croatia Open Umag 2019, hraného na antuce, kde ve finále zdolal 30letého maďarského kvalifikanta Attilu Balázse po zvládnutých závěrečných fázích obou setů.[4]

Finále na okruhu ATP Tour

[editovat | editovat zdroj]
Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0)
Turnaj mistrů (0)
ATP Tour Masters 1000 (0–1 D)
ATP Tour 500 (0)
ATP Tour 250 (2–0 D; 1–1 Č)

Dvouhra: 3 (2–1)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Finalista 1. 21. dubna 2019 Monte-Carlo, Monako antuka Itálie Fabio Fognini 3–6, 4–6
Vítěz 1. 21. července 2019 Umag, Chorvatsko antuka Maďarsko Attila Balázs 7–5, 7–5
Vítěz 3. 23. dubna 2023 Banja Luka, Bosna a Hercegovina antuka   Andrej Rubljov 6–3, 4–6, 6–4

Čtyřhra: (1–1)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Finalista 1. 27. července 2014 Umag, Chorvatsko antuka Chorvatsko Franko Škugor Česko František Čermák
Česko Lukáš Rosol
4–6, 6–7(5–7)
Vítěz 1. 3. května 2015 Istanbul, Turecko antuka Moldavsko Radu Albot Švédsko Robert Lindstedt
Rakousko Jürgen Melzer
6–4, 7–6(7–2)
Vítěz 2. 29. září 2019 Čcheng-tu, Čína tvrdý Srbsko Nikola Ćaćić Izrael Jonatan Erlich
Francie Fabrice Martin
7–6(11–9), 3–6, [10–3]

Finále na challengerech ATP a okruhu Futures

[editovat | editovat zdroj]
Legenda
Challengery (7–2 D; 0–1 Č)
Futures (5–3 D; 4–1 Č)

Dvouhra: 19 (12–5)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Vítěz 1. 10. srpna 2009 Sombor, Srbsko antuka Srbsko Aleksandar Slović 6–3, 6–4
Finalista 1. 14. června 2010 Bělehrad, Srbsko antuka Ukrajina Oleksandr Nedověsov 4–6, 2–6
Vítěz 2. 2. srpna 2010 Novi Sad, Srbsko antuka Bosna a Hercegovina Aldin Šetkić 6–0, 4–6, 6–3
Finalista 2. 22. srpna 2010 Este, Itálie antuka Itálie Matteo Viola 5–7, 1–6
Finalista 3. 31. října 2010 Káhira, Egypt antuka Srbsko Miljan Zekić 1–6, 6–3, 4–6
Vítěz 3. 19. března 2011 Cividino, Itálie tvrdý Itálie Andrea Stoppini 3–6, 6–4, 6–3
Vítěz 4. 25. března 2011 Foggia, Itálie antuka Itálie Walter Trusendi 6–2, 6–7(7–9), 6–2
Vítěz 5. 2. října 2011 Umag, Chorvatsko antuka Rusko Andrej Kuzněcov 6–4, 0–6, 7–5
Finalista 4. 29. července 2012 Orbetello, Itálie antuka Španělsko Roberto Bautista Agut 3–6, 1–6
Vítěz 6. 11. srpna 2012 Samarkand, Uzbekistán antuka Uzbekistán Farrukh Dustov 6–3, 6–2
Vítěz 7. 9. června 2013 Caltanissetta, Itálie antuka Nizozemsko Robin Haase 7–6(7–4), 6–3
Finalista 5. 16. června 2013 Blois, Francie antuka Německo Julian Reister 1–6, 7–6(7–3), 6–7(2–7)
Vítěz 8. 3. listopadu 2013 Soul, Jižní Korea tvrdý Německo Julian Reister bez boje
Vítěz 9. 20. září 2015 Banja Luka, Bosna a Hercegovina tvrdý Rumunsko Victor Hănescu 7–6(7–5), 7–6(7–5)
Vítěz 10. 15. července 2017 Båstad, Švédsko antuka Argentina Leonardo Mayer 6–2, 7–6(7–4)
Vítěz 11. 1. dubna 2018 Le Gosier, Francie tvrdý USA Denis Kudla 6–4, 6–0
Vítěz 12. prosinec 2022 Maspalomas, Španělsko antuka Kanada Steven Diez 6–1, 6–4

Čtyřhra: 6 (4–2)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Vítěz 1. 29. června 2008 Bělehrad, Srbsko antuka Srbsko Nikola Čačić Srbsko David Savić
Srbsko Miljan Zekić
7–6(8–6), 3–6, [10–8]
Finalista 1. 25. října 2009 Káhira, Egypt antuka Srbsko Nikola Ćirić Španělsko Oscar Burrieza Lopez
Španělsko Javier Marti
4–6, 6–1, [9–11]
Vítěz 2. 16. května 2010 Sarajevo, Bosna a Hercegovina antuka Srbsko Miljan Zekić Bosna a Hercegovina Mirza Bašić
Bosna a Hercegovina Zlatan Kadrić
6–3, 6–4
Vítěz 3. 15. srpna 2010 Novi Sad, Srbsko antuka Srbsko Ilija Vučić Mexiko Javier Herrera-Eguiluz
Austrálie Brendan Moore
7–5, 5–7, [10–8]
Vítěz 4. 24. října 2010 Káhira, Egypt antuka Srbsko Miljan Zekić Rusko Alexandr Lobkov
Rusko Alexandr Rumjancev
7–6(7–5), 7–6(10–8)
Finalista 2. 27. září 2015 Sibiu, Rumunsko antuka Srbsko Ilija Bozoljac Rumunsko Victor Crivoi
Rumunsko Petru-Alexandru Luncanu
4–6, 3–6

Finále soutěží družstev: 2 (1–1)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. soutěž povrch spoluhráči soupeři ve finále výsledek
Finalista 1. 15.–17. listopadu 2013
Davis Cup
Bělehrad, Srbsko
tvrdý (h) Srbsko Novak Djoković
Srbsko Nenad Zimonjić
Srbsko Ilija Bozoljac
Česko Tomáš Berdych
Česko Radek Štěpánek
Česko Lukáš Rosol
Česko Jan Hájek
2–3
(detaily)
Vítěz 1. 12. ledna 2020
ATP Cup
Sydney, Austrálie
tvrdý Srbsko Novak Djoković
Srbsko Nikola Milojević
Srbsko Viktor Troicki
Srbsko Nikola Ćaćić
Španělsko Rafael Nadal
Španělsko Roberto Bautista Agut
Španělsko Pablo Carreño Busta
Španělsko Albert Ramos-Viñolas
Španělsko Feliciano López
2–1

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Dušan Lajović na anglické Wikipedii.

  1. Dušan Lajović na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20240123a23. ledna 2024
  2. Dušan Lajović na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 20240123a23. ledna 2024
  3. Dušan Lajović na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 20240123a23. ledna 2024
  4. Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Lajovič si v Umagu došel pro první titul, ve finále přehrál Balázse [online]. TenisPortal.cz, 2019-07-21 [cit. 2020-03-18]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]